Soucit

View Card
Pohlednice
Pohlednice elektronické
Kdy má kdo svátek
.
.

Je mi to líto

Je mi líto - Smutné obrázky

Kondolence

Upřímnou soustrast.

Cítíme s Vámi v těchto těžkých chvílích.

Přijměte upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku.

Slova nemohou vyjádřit smutek, který s Tebou cítím v této době.

Života jiskra v dáli teď uhasíná, však její teplé světlo nám v myslích a srdcích bude tepat a doutnat dál a jednou, byť byl by to sebemenší plamínek, rozžehne se a teplem svým nás opět zahřeje.

Všechno má začátky, všechno má konce, kreslené pohádky, pohřební zvonce. Mezi tím život pomalu plynoucí a je nám líto, že vše je už na konci. Upřímnou soustrast.

Pro tichou chvíli, kdy duši blízké dáváme sbohem, přejeme Vám odvahu a sílu.

Hodně síly k překonání toho jediného, co v životě nemůžeme změnit. Přijměte naší upřímnou soustrast.

Bylo-li na světě zásluhou blízkého člověka trochu víc lásky a dobroty trochu víc světla a pravdy měl jeho život smysl a zůstává navždy zapsán v našich srdcích Upřímnou soustrast!

Drahá, slova nemohou vyjádřit smutek nad ztrátou Tvé dcerky, který s Tebou cítím v této době. Nosit ji budeš ve svém srdci do konce života. Buď prosím statečná a silná ve chvíli, kdy její duši dáš sbohem. Myslím na Tebe a modlím se, abys ten žal unesla. Upřímnou soustrast

Hodně síly k překonání toho jediného, co nemůžeme nikdy změnit. Upřímnou soustrast.

Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu. I když tělo je mrtvé, obraz ve vašich duších zůstává. Přejem Vám, abyste překonali brzy pro Vás tak velkou životní ztrátu.

Ať je ti zem lehká, tvé publikum miluje tvé verše, stále ještě ti tleská, kdybys byl ještě mezi námi, tvé básně by byly stále žehnány, škoda, že už nikdy nesložíš nová dílka, snad dobře ti je v roli andílka.

Kdo žije v srdcích svých milých, není mrtev, je jen vzdálen. Upřímnou soustrast.

Dny plynou jak tiché řeky proud, jen bolest v srdci trvá a nedá zapomenout.

Jen svíci hořící a hezkou kytici Ti na hrob můžeme dát, chvíli postát a s láskou na Tebe vzpomínat.

Odešel jsi, jak si to osud přál, v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál. Roky plynou, jak tiché řeky proud, jen bolest nedá zapomenout.

To, že se rána zahojí, je jen zdání, v srdci bolest zůstává a vzpomínání.

Těžko se s Tebou loučilo, těžké je bez Tebe žít, láska však smrtí nekončí, v srdci Tě stále budeme mít.

Čas ubíhá a nevrací, co vzal. Jen láska, úcta a vzpomínky v srdcích zůstávají.

Dopracovaly pilné ruce, utichlo navždy předobré srdce. Očima se už nepodíváš, teď klidným spánkem odpočíváš. Utichlo srdce, zůstal jen žal, ten, kdo Tě miloval, vzpomíná dál.

Když zemře maminka, i slunce zajde, v duši se rozhostí zvláštní chlad. Těžko pak ve světě ještě se najde, kdo by jak maminka uměl mít rád...

Čas nikdy neběží tak rychle, aby se dalo zapomenout...

Podívala se naposledy z okna. Prosila ať sem příjde! On jediný ji mohl pomoci od otce, od života, od smrti. Stále pevně věřila že příjde! Čekala, čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy. Věděla, že NEPŘIJDE.

Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla. Šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno. K tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít! Najednou se zastavila před velkým stromem. Stromem, který se najednou objevil na prázdné louce. Stromem, na kterém bylo neznámé lanko. A byla rozhodnutá!

Postavila se na kámen pod lanem a dala si smyčku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní, aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít. Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život!

Natáhla k ní ruku. Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje, byla tak blízko k smrti. Začala JI naléhavě prosit, aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela.

Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž? Ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku. Je pozdě, moc pozdě. Špitla. Věděla, že ONA se vrátí, že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala. "JE ČAS" řekla a natáhla k ní ruku. "Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI. A opravdu, šel pomalu k ní.

Byla šťastná, přišel! ONA, ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě. Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona.sklouzla se jí noha, dotkla se JI a visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené, aby ho mohla vidět!

Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ. lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. "MILUJU TĚ" uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě, a pak je ticho, hluboké ticho.

Nic necítí, nic neslyší, nic nevidí. Nemá oči. Nemá život. Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí, brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí, křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív, že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív. Bál se že ji zlomil srdce! Nevěděl, že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě, kvůli němu! Křičí, brečí, prosí, miluje ji. Ale, to už ona neví. NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!

Dnes je: Pátek, 16. května 2008 Dnes má svátek: Přemysl Zítra má svátek: Aneta Pozítří má svátek: Nataša
» Přání k svátku » Přání k narozeninám	» K v ě t i n y » Pohlednice elektronické